MILUJTE SAMI SEBE

BUĎTE SAMI SEBOU

A ŽIJTE SVŮJ ŽIVOT

Procházky, jantra, první sen nového roku, střepy, diář a konec vánočních prázdnin

Procházky, jantra, první sen nového roku, střepy, diář a konec vánočních prázdnin Tak toto všechno mne provázelo v uplynulých dnech. Páteční výlet na Veselý Kopec byl super. Není asi náhoda, že jsme měli s Lubošem stejný nápad a k tomu ještě naši výzvu přijala i Alenka. Hospůdka byla zavřená, ale čokoláda v batohu nás nenechala hladu napospas. Prostě nevíte, co Vás překvapí...

„Chytré“ filozofické kecy mají smysl

Že nás naše děti kopírují, že nás napodobují a že přejímají naše vzorce chování a jednání, tak to je známý fakt, že? Jasně že jo, jsou jako opičky a my rodiče na ně máme neskutečný vliv, takže co zasejeme, to taky sklidíme. Upřímně přiznávám, že ne vždy se mi tento fakt jeví skutečně jako fakt. Vždyť já přece...

Dělejte to, u čeho cítíte nadšení…

Za posledních pár měsíců se toho v mém životě hodně událo. Vezmu to nyní jen v rychlosti, abych se dobrala k výsledku a podstatě toho, co chci sdělit. Chci hovořit o svém pracovním životě, protože ten dostál opravdu podstatných změn. Cítím se nyní skvěle. Dělám, co mě baví a naplňuje. Vím, že jsem nyní přesně tam, kde mám být a zpětná vazba,...

Napíšete mi, jaká je maminka?

Nechala jsem si inspirovat jedním příspěvkem od úžasné Terezky Kramerové a zeptala jsem se svých báječných dcer, devítileté Helenky a sedmileté Alenky, zda by mi napsaly něco o své mamince – jaká je a co dělá. Musím říct, že mě hodně překvapila okamžitá pozitivní reakce. „Jo, jo, napíšeme.“

12 let aneb jak (ne) slavíme výročí

Je to už 12 let, co jsme si vyměnili snubní prstýnky. Ani jeden už ho nenosíme, mně je malý, navíc šperky nejsou mou přirozenou součástí, a Lubošovi vadí při práci. To ale není podstatné. Podstatné je,že je nám spolu fajn, že se spolu máme dobře, dokážeme jeden druhého rozesmát, navzájem se podpořit, když máme slabé chvilky,...

Láska nebo závislost?

Nedávno jsem psala článek o tom, jak jsem se zamilovala po deseti letech do mého muže. A u mých dcer zažívám něco podobného. Ne že bych je celé roky neměla ráda nebo ony mě. Miluji je a jsem šťastná, že je mám. Ale v poslední době si uvědomuji, jak naše láska vyrostla. Když vidím, jak stále touží po objetí...

Ani dnes nevypadám vyrovnaně

„Taky bys mi tady mohl s něčím pomoct nebo jít chvíli s dětmi ven, abych tady měla klid a mohla si udělat, co potřebuju.“ Cože? Co to říkám a jak to říkám? Jsem celá nějaká nervózní a všichni mě vadí. Ale proč? Vždyť mi nikdo nic neuděl a chovají se stejně jako jindy… Podobná situace se někdy stane skoro každému. Něco...

Co to do tebe vjelo?

„Já už jdu spát, tak dobrou“ říká můj muž a sklání se ke mně, protože sedím u počítače, a dává mi pusu na dobrou noc stejně, jako to udělal už mockrát. Ale dnes cítím, že potřebuju něco víc. Vstávám a na jeho pusu odpovídám vášnivým polibkem. On na to: „Co to do tebe vjelo?“ No, to víš. ty jsi...

Miláčku, tak kdy mi to uděláš?

Vždy, v každé situaci máte na výběr, jak se zachováte, a ta volba je pouze na vás. Možná říkáte, že ne, že pouze na vás nezáleží, že musíte při svém rozhodování brát ohled i na druhé nebo že už jste prostě takoví a nejde vám dělat věci jinak. Ale ono to jde, můžete a musíte dělat rozhodnutí sami za sebe...