Je to už 12 let, co jsme si vyměnili snubní prstýnky. Ani jeden už ho nenosíme, mně je malý, navíc šperky nejsou mou přirozenou součástí, a Lubošovi vadí při práci.
To ale není podstatné. Podstatné je,že je nám spolu fajn, že se spolu máme dobře, dokážeme jeden druhého rozesmát, navzájem se podpořit, když máme slabé chvilky, že se umíme povznést nad nedostatky druhého a taky se ocenit prostě jen za to, jací jsme.
Nerada plánuji věci dopředu s očekáváním toho, jak skvělé pak budou, především pak podobná výročí, jako je to dnešní. Raději dělám věci spontánně, jak mě napadnou. Nepotrpím si na řezané květiny ani romantické večeře při svíčkách. Namísto toho mám ráda, když si spolu s lehkostí pokecáme o nějakém vážném tématu a podnikneme něco jen tak, bez plánování, když se obejmeme a políbíme proto, že to tak cítíme, ne proto, že teď by se to mělo.
A právě to se stalo i dnes. Aniž bych něco plánovala, dopoledne jsme hovořili o nevěře a o tom, čeho bychom v této oblasti byli či nebyli schopni. Celkem jsme se pobavili a hovor sklouznul do dalších zajímavých témat. Odpoledne jsme jeli s dětmi na výlet a já jsem celý den cítila naprosto úžasný pocit blízkosti a souznění. Prostě úplně obyčejný, ale přesto hodně neobyčejný, báječný den.
Jsem šťastná, že dnes to máme takto, protože dřív jsem se snažila dělat vše tak, jak to dělají druzí, nebo jak jsem kolem dokola slyšela, že by to mělo být.
Výročí
= musí se oslavit
= květiny, dárek, večeře, romantika
= všechno bude perfektní
A pak po takovém očekávání bylo všechno jinak. Dnes už nehledím na to, jak k tomu přistupují druzí nebo co se říká, že by se mělo. Jsem sama sebou a je to skvělé.
Není nic lepšího než žít život podle sebe, podle toho, jak to vyhovuje právě vám samotným. Je to naprosto osvobozující.
Jsem šťastná, že jsem k tomuto poznání došla, protože i díky tomu mám dnes takový vztah, jaký mám.
Udělejte si to ve vztahu takové, jaké chcete vy sami, jak vám to vyhovuje a dělá dobře. Nejde totiž o nikoho jiného, než o vás dva, tak si to užívejte!
Katka