Procházky, jantra, první sen nového roku, střepy, diář a konec vánočních prázdnin

Procházky, jantra, první sen nového roku, střepy, diář a konec vánočních prázdnin

Tak toto všechno mne provázelo v uplynulých dnech.

Páteční výlet na Veselý Kopec

byl super. Není asi náhoda, že jsme měli s Lubošem stejný nápad a k tomu ještě naši výzvu přijala i Alenka. Hospůdka byla zavřená, ale čokoláda v batohu nás nenechala hladu napospas.

Prostě nevíte, co Vás překvapí (dítě, které se nečekaně přidá nebo zavřená hospoda). Každopádně je to prima hra. Hra na přizpůsobování se nebo na hledání a nacházení řešení.

Další procházka

Na Silvestra jsem zjistila, že mi chybí jedna důležitá ingredience na plánovaný novoroční oběd. Teda já bych se bez ní obešla, ale děti si halušky bez slaniny nedokážou představit. Přišlo mi neekonomické a zbytečné jet autem do Hlinska a zpátky jen kvůli slanině, tak jsem si místo toho střihla pěkně svižný pochod Hlinsko a zpět, aby byli na druhý den mí miláčci spokojeni.

Říkala jsem si nejdřív, že jsem praštěná, ale nakonec se to ukázalo jako skvělý nápad. Protáhla jsem si tělo a uvolnila mysl. Vřele doporučuji provádět podobné kousky.

Jantra

Ještě předtím jsem si nahodila hrubé obrysy jantry (nebo vision boardu chcete-li). Cestou mě ještě napadlo pár věcí a srovnala jsem si myšlenky a pak šlo tvoření jantry samo. Mé hlavní slovo na příští rok je POHODA. No, bude to asi celkem výzva, nicméně věřím, že s vytrvalostí to dám.

Novoroční sen

A co že se mi na Nový rok zdálo? Zajímavý je už jen samotný fakt, že se mi něco zdálo, resp. že jsem nějaký sen zaregistrovala, protože to se mi stává spíše výjimečně (možná za to může e-book od Olgy) Každopádně když jsem si ten sen o cestě rozebrala, zjistila jsem, že celkem pěkně do mé představy příštího roku zapadá. Má cesta nebude přímá, občas si zajedu, budu hledat, kudy pokračovat, bude trvat déle, než se původně počítalo, ale najdou se lidi, co mi rádi pomůžou. A ať už to bude jakkoli, bude to tak nějak v klidu a v pohodě.

Pokud si vision board neděláte a nechcete dělat, tak se třeba jen na chvilku zastavte a sepište si pár věcí, které si přejete v následujícím roce mít, zamyslete se nad tím, jaký chcete být člověk, jak se chcete cítit nebo co chcete zažít. Už jen to, že si to zvědomíte, vám může na vaší cestě pomoci.

Střepy

Do pohodového dne moc nezapadá úklid rozbitého nádobí, ale když ta šampuska slítla na zem s charakteristickým zvukem tříštícího se skla, řekla jsem si, že ten nadcházející rok bude asi fakt šťastný 🙂

Prostě situace jsou a budou jen takové, jaké si je uděláme a jak je sami přijmeme. To není jen o rozbitých skleničkách (tam si to ještě dokážeme napasovat na to štěstí), to je o spoustě situací, které se nám dějí. Vždycky máme možnost volby. Když se naučíme přijímat situace, které nelze změnit a poučíme se z nich, je-li to možné, a budeme vědomě ovlivňovat takové, které nejsou definitivní a převezmeme za ně zodpovědnost, dost si ulevíme. Není to vždycky snadné, ale funguje to.

Diář

Pořídila jsem si na letošek moc pěkný diář Doller. Kupovala jsem si diáře i v předchozích letech. Třeba na rok 2016 úžasný od Paula Coelha. Až teď při psaní článku jsem na něj šla najít odkaz nebo obrázek. A když jsem na ten obrázek pohlédla, fakt silně mě rozvibroval. Diář leží v zásuvce mého stolu, téměř nepopsaný a že nese název „Odvaha“, jsem úplně zapomněla. Co mě však fascinuje je to, že jsem sama sebe označila za poslední rok jako odvážnou.

No tak teď si říkám, že možná ten diář měl jen nést toto poselství a ne sloužit k praktickému využití. Každopádně jsem chtěla uvést to, že tento rok chci mít diář popsaný. Hned jsem s tím začala, sepsala jsem si cíle na měsíc a na příští týden a začala na nich pracovat. Jedny z prvních jsem si už dokázala odškrtnout jako splněné. Nevím, jestli mi to vydrží i nadále, ale zatím se mi to dost líbí.

Najděte si taky něco, co Vám bude pravidelně přinášet radost. Je jedno, jestli to budou splněné cíle nebo to, že budete častěji říkat „Mám Tě rád“ nebo třeba, že si budete zpívat v koupelně. Prostě dělejte dobře sami sobě. Nečekejte na přísun radosti zvenčí, zajistěte si radost sami. A pak budete moct rozdávat radost i dál a bude se vám zase vracet zpátky. Prostě takový krásný začarovaný kruh.

Konec vánočních prázdnin

Jasně, asi nikdo z nás nebude skákat radostí 24 hodin denně, já rozhodně taky ne. Když si holky připomněly, že jdou v úterý do školy, u jedné z toho byly slzy a u druhé naštvání z toho, že měla jít dnes spát už ve 21h, nikoli o půlnoci, aby to vstávání v úterý v 6h nebyl takový šok, když teď vstávali skoro v poledne.

To tak je a bude, že ne vše půjde hladce a lehce. Nejsou to jednoduché situace a cítím se v nich často zcela opačně, než v pohodě. Připadám si rozdělená na 2 poloviny. Jedna půlka utěšuje děti, protože s povinnou školní docházkou nic neudělám, druhá půlka těm stejným dětem stanovuje hranice a pravidla ve chvíli, kdy nejsou natolik zodpovědné, aby udělaly, co je třeba.

Můžeme si vybrat, podle čeho pak budeme hodnotit své dny a třeba já, jestli jsou pohodové, jak si přeji, nebo ne. Můžeme být pesimisté, optimisté, realisté i idealisté. Je to zase jen na nás. Já jsem často idealista, leč nevyhýbá se mi ani role pesimisty.

Snažím se na nepříjemné události podívat ještě s odstupem času (ne moc dlouhého). Často nejsou tak špatné, jak se v přítomnosti zdálo. A když si pak večer promítnu film celého dne, mysl dokáže vytáhnout tu hlavní esenci, zpravidla se hororový pocit nekoná 🙂 Tak se nenechte otrávit pár nepříjemnými situacemi a připomínejte si ty pěkné.

A když už vás něco negativního fakt dostane a pohltí, prožijte si to naplno, pusťte emoce ven, přiznejte si, co se vám děje a dejte si čas, který potřebujete. Nemusíte být v pohodě vždy a všude. Bez ohledu na to, co prožíváte a jak vám je, jste to stále VY – stejní, skvělí a nejlepší, jací můžete být.

Milujte sami sebe, buďte sami sebou a jděte svou vlastní cestou.