Prostředí a lidé kolem nás

Většina lidí asi v té levé části, ať už si na ní představíme les, zahradu, louku, hory nebo moře. Nevím, kolik lidí se vyžívá v pobytu ve stresem, spěchem a hlukem nabitém městě. Zpravidla se z těchto míst snažíme uniknout. A proč asi? Důvod je jasný. Chceme být tam, kde to na nás působí pozitivně, kde je nám fajn. To, v jakém prostředí trávíme svůj čas, má na nás větší vliv, než si připouštíme. A nemám teď na mysli pouze prostředí ve smyslu, v jakém je na obrázku. Naše prostředí tvoří také lidé, se kterými trávíme svůj čas, a jejich chování; věci, kterými se obklopujeme, jídlo, oblečení, barvy, vůně. Uvědomte si třeba jen, co to s vámi udělá, když přestane pršet a vysvitne slunce. Jaká je vaše bezprostřední a přirozená reakce, když vám někdo řekne něco pěkného nebo když ucítíte příjemnou vůni? Jak se cítíte ve společnosti, kde je zábava a legrace? A naopak jak vám je, když vám někdo řekne něco nepříjemného, když kolem sebe máte naštvané lidi nebo váš kamarád už zase chce půjčit peníze? Možná si řeknete: „No jo, v tom díle o osudu jsi psala, že si můžeme vybrat, jak budeme reagovat. Tak o co tedy jde?“

Ano, můžeme si vybrat, jak zareagujeme, to je pravda, ale pokud můžeme nějakou situaci eleminovat, je to lepší, než v ní být a pak na ni muset reagovat a vynakládat naše energii na to, abychom se cítili dobře.

Proto se snažte vytvořit si kolem sebe takové prostředí, které na vás má pozitivní vliv, které vás nabíjí, jednoduše je vám v něm dobře.

Například pokud máte takového „dobrého“ kamaráda, který za vámi přijde pouze tehdy, když něco potřebuje, nebo kdykoli přijde, pouze si na něco stěžuje, sami zvažte, zda chcete být pod tímto vlivem, zda má takové kamarádství smysl, když v něm ztrácíte, namísto toho, aby vás obohacovalo. Neznamená to, že máte kamarádstí ukončit. Pokud se však po každém setkání či telefonátu cítíte tak, že Vy sami se necítíte dobře, je potřeba s tím něco udělat. Nelze dlouhodobě setrvávat v takové pozici, tím poškozujete sami sebe. Promluvte si s dotyčným a řekněte mu, jak se cítíte. Řekněte mu klidně, ale jasně a důrazně, co vám vadí a proč. Můžete mu nabídnout pomoc, navrhnout nějaké řešení jeho situace. Pak už bude na něm, jak na to zareaguje. Může se omluvit a dát na vaše rady, nebo vás tím přestane neustále zatěžovat, najde si jinou vrbu a s vámi bude udržovat běžný kontakt, nebo se urazí, pomluví vás a najde si někoho, kdo bude jeho stěžování poslouchat, a za čas, až vychladne, za vámi možná přijde znovu a bude chtít pomlouvat někoho, kdo se k němu zachoval stejně, jako před časem vy.

Ať už se stane cokoli, jde o to, že vy jste vědomě dosáhli lepšího prostředí pro sebe, eliminovali jste negativní vliv. A to prázné místo, které vám vzniklo, zaplníte něčím příjemným, najdete si někoho se stejným přístupem, někoho, s kým vám bude fajn. Vybírejte si lidi, se kterými budete trávit svůj drahocenný čas. Udělejte to pro sebe.

Chtěla jsem na tomto příkladu ukázat, že vy sami můžete ovlivnit věci, které na vás přímo působí. Můžete si vybrat prostředí, ve kterém budete trávit svůj čas nebo pokud je to skutečně nevyhnutelné a musíte občas být i v prostředí, ve kterém byste nejradší nebyli, eliminujte tento čas na minimum. Prostředím je myšleno prakticky vše, co na nás působí z vnějšku, co vidíme kolem sebe. Někdy to může být skutečně těžké, pokud jste třeba v kanceláři s lidmi, kteří se vyžívají v drbech a vám samotným se to příčí. Ale i zde je jiště prostor k tomu s tím něco udělat. Někdy jsme v situaci, že jednoduše z nějakého důvodu (např. společenského) nemůžeme jen tak od dané osoby odejít nebo jí „natvrdo“ říct, že nás její projev obtěžuje. Pak to můžeme buď ignorovat nebo říct, co si o tom myslíme my. Není dobré, pokud to cítíme jinak, přitakávat a vyjadřovat politování.

Největší vliv na nás mají právě lidé, se kterými trávíme náš čas, jejich chování, zvyky, názory, způsob oblékání a vyjadřování. Dále pak to, kde žijeme, jak to vypadá u nás doma, v práci.

Pokud jde o lidi, tak lidé, se kterými trávíme převážnou část našeho života, nás značně ovlivňují. Ať chceme nebo ne, je tomu skutečně tak. Nelze dlouhodobě pobývat v nějakém prostředí, aniž by to na nás mělo byť jen minimální vliv. Ovšem často je tento vliv spíše významný. Nemůžeme být např. dlouhodobě v zakouřeném prostředí, aniž by to ovlivnilo náš organismus, nemůžeme být dlouhodobě v prostředí, které nás nějakým způsobem omezuje, aniž by to na nás nějakým způsobem zapůsobilo. Prostředí, ve kterém se vyskytujeme, nás značně ovlivňuje, přejímáme to, co vidíme u svého okolí. Jsme-li součástí nějaké komunity, postupem času přejímáme její zvyklosti a názory a sdílíme je dále. Pokud jsme ve společnosti lidí, kteří jsou spokojení, umí se radovat a bavit, budeme se nejspíš chovat stejně. Naopak když se ocitneme mezi lidmi, kteří jsou nějakým způsobem nespokojeni a působí negativně, můžeme být za chvíli jako oni. Někdy si dané prostředí vybíráme vědomě, právě proto, že se nám dané zvyklosti líbí a chceme je přijmout za své. Stává se ale také, že se v nějakém prostředí ocitneme, aniž bychom dopředu věděli, jaké to tam doopravdy je.

Pak se buď přizpůsobíme, nebo zůstaneme sví, ale stojí nás to nemalé úsilí, nebo nám nezbývá nic jiného než odejít. Je těžké nepodlehnout vlivu většiny a zůstat sám sebou. Už jste určitě slyšeli o slově davová psychóza. Jde o to, že když máme vyjádřit nějaký názor, podléháme často většinovému přesvědčení. Vyžaduje to velké sebeuvědomění a sebedůvěru, abychom nezvedli ruku jako všichni ostatní nebo abychom naopak byli tím jediným, kdo ji zvedne. Protože v té chvíli se stáváme terčem, stáváme se tím, na koho je najednou upřena veškerá pozornost a ostatní mají pocit, že jsme nějací divní.

Lidé mají obecně problém říkat veřejně své názory, nebo si možná ani neumí svůj názor na danou věc udělat. Nedávno jsme měli ve škole mimořádnou třídní schůzku, kde se řešily stížnosti některých rodičů na výuku. Ti, kteří měli nějaký problém, jej vyslovili (byli asi 3). Já jsem řekla svůj názor, i když byl naprosto opačný a ke mně se přidali pouze další 2 rodiče se svým náhledem na věc, rovněž proti stěžovatelům. Většina rodičů se k tomu nevyjádřila vůbec.

Pokud jste v nějaké společnosti lidí a s něčím nesouhlasíte nebo naopak chcete vyjádřit uznání, udělejte to. Pokud máte svůj názor na věc, řekněte jej. Mívala jsem s tímto velký problém a i teď musím někdy vynaložit velké úsilí, abych to udělala. Vím ale jistě, že vyslovení vlastního pocitu či názoru je velice osvobozující a to i v případě, že s vámi druzí nebudou souhlasit. Posílíte tím vlastní sebevědomí a napříště již budete mít menší zábrany.

Když s vámi další lidé budou souhlasit, třeba ti, kteří se stále ostýchají říct, co si myslí, můžete je tím „nakopnout“ a spustit lavinu, což zcela změní další vývoj událostí. Když jiní mohou ovlivňovat vás, pak stejně tak i vy můžete ovlivňovat druhé. Pokud máte dobré úmysly a cítíte, že děláte dobrou věc, jděte do toho. Tím začnete měnit sebe a lidi kolem sebe k lepšímu.

Pokud nejsou ve vašem okolí lidé, se kterými jste stejně naladěni, máte výhodu dnešní doby, internet, a můžete být v kontaktu s lidmi, kteří jsou stovky nebo tisíce kilometrů daleko. Můžete si najít lidi, které zajímá to samé, co vás, diskutovat o tom, radit si, navzájem se podporovat. Je to skvěle využitelné, pokud máte třeba nějaký životní postoj, který vaše nejbližší okolí nesdílí, nebo vyznáváte alternativní životní styl.

Nebo se můžete spojit s lidmi, kteří vás něčím oslovují, skrze jejich knihy. Mnoho lidí má v oblibě knihy jednoho autora a opakovaně se k nim vrací nebo přečtou každou novou knihu, kterou tento autor vydá. Mým oblíbeným autorem je Paulo Coelho. Asi před 8 lety někdo psal, že čte jednu z jeho knih, tak jsem si ji také půjčila. Styl, kterým Coelho píše, a obsah, který mě vždy donutí k zamyšlení, mě oslovily natolik, že jsem následně přečetla i další jeho knihy. Z jeho knih cítím velké odhodlání, vytrvalost a odvahu jít si za svým.

Dalším způsobem může být spojení skrze hudbu. Každá hudba v sobě má energii, dokáže nás povzbudit nebo naopak uklidnit. Některá nám je příjemná, jiná ne a stejně jako u knih i zde máme často oblíbeného interpreta. Tím mým je Jirka Macháček. Z jeho hudby cítím volnost, pohodu, nadhled a humor.

Najděte si své lidi, takové, kteří budou na vaší straně, kteří vám pomohou, když budete potřebovat a kterým budete moci pomoci i vy, až si nebudou vědět rady.

Prostředí si volíme sami. Sami se rozhodujeme, kam půjdeme, co budeme dělat. Něco už děláme zcela podvědomě a automaticky, protože jsme na to zvyklí. Pak jde o to, zda to pro nás je přínosné a zda to tak skutečně chceme, nebo zda bychom to rádi změnili a vymanili se z toho daného vlivu.

O čem to hovořím? Třeba o tom, že někdo jde z práce a automaticky si cestou koupí párek v rohlíku a někdo jiný jde automaticky cestou z práce domů a hned pak si jde zaběhat. Ten první si zvolil „prostředí“ rychlého občerstvení, což mu moc dobrého nepřinese. Ten druhý si zvolil „prostředí“ pohybu, za což mu jeho tělo poděkuje.

Vybírejte si takové činnosti, které vás baví, přináší vám užitek a máte z nich radost a dobrý pocit. Když cítíte, že děláte něco, co nění tak úplně ono, vyměňtě to za něco jiného. Nestačí pouze něco přestat dělat. Vznikne tak prázdné místo, které se něčím zaplní. Nedovolte, aby se zaplnilo samo. Iniciátorem buďte vy sami.

Podívejte se i na to, jak to vypadá u vás doma. Cítíte se tam příjemně nebo vás něco rozrušuje? Udělejte si takové prostředí, kde vám bude fajn.

A jak se oblékáte? Nosíte něco jen proto, že se to hodí nebo to, co skutečně vyjadřuje vaši osobnost? Není to vždy snadné, ale snažte se co nejvíce uspokojit sami sebe, nikoli druhé.

Jistě znáte případy, že dosud bezproblémové dospívající dítě, jednoduše „puberťák“, se přidá k nějaké partě, třeba proto, aby nepřišlo o kamarády, a z úžasného puberťáka se stane ten, který je drzý, kouří, začně se oblékat úplně jiným stylem, poslouchat jinou hudbu, přestanou ho zajímat kroužky, které dosud navštěvoval atd. Co se s tím skvělým puberťákem stalo? Pouze se nechal naprosto ovlivnit novým prostředím, aby s ním splynul. Vytvořil si takové ochranné zbarvení jako chameleon, který se zbarví tak, aby nebyl vidět a tím byl chráněn.

Člověk má přirozenou potřebu někam patřit a tak se k sobě sdružují lidé se stejnými potřebami, lidé, kteří vyznávají stejné hodnoty, mají stejné přesvědčení, baví je stejné věci nebo vyznávají stejný životní styl. To je fajn, ovšem pouze do té míry, dokud si stále zachováme svou vlastní jedinečnost. Můžeme někam patřit, abychom s někým nalezli společnou řeč, ovšem neměli bychom se snažit kopírovat druhé, snažit se být jako někdo jiný, třeba proto, abychom se jevili jako lepší, vždy bychom si měli zachovat svou vlastní tvář a zůstat sami sebou. Jedinečnost a odlišnost je plus. Nesnažte se ji potlačit.

Buďte vy tím, kdo si vytváří prostředí, ve kterém žije, ne tím, kdo se někde ocitne a ani neví jak.

Najděte si nebo vytvořte prostředí, které rozvíjí váš potenciál a které vás podporuje.

Buďte součástí celku, ale zůstaňte jedineční.

Zeptejte se sami sebe, zda se pohybujete v takovém prostředí, v jakém se vám líbí, zda trávíte čas s lidmi, se kterými ladíte a navzájem se obohacujete. Zjistěte, co na vás působí negativně, eliminujte to a nahraďte tím, co vám přináší radost a uspokojení. Najděte si lidi, kteří mají stejné zájmy, sdílejte své poznatky, řešte společné problémy, podporujte se navzájem, ale nenechte se tím pohltit, zůstaňte sví. Vyhledávejte stejně naladěné lidi, nesnažte se však zcela vyhnout protichůdným názorům. Vyslechněte si i opačný náhled na věc, nesnižujte jej a neznevažujte. Popřemýšlejte o něm, je možné, že na něm najdete i něco pozitivního, protože nic není černobílé. Mějte respekt k odlišným názorům, neboť nedokážete-li respektovat jiné, nebudou ani oni respektovat vás.

Podělte se v komentářích o váš úspěch.