Změna je život

Vše je v pohybu

Podívejte se kolem sebe, pořádně se rozhédněte. Co vidíte? Kolik najdete věcí, které jsou naprosto statické? Těžký úkol, že? Ano, protože vše kolem nás je v neustálem pohybu. Příroda se mění každým okamžikem, počasí se mění v průběhu dní, hodin, minut i vteřin, naše planeta je v neustálém pohybu, vesmír rovněž. A stejně tak i my samotní se bez ustání měníme.

Nevidíme, jak nám každý den odumírají miliony buněk a tyto jsou opět nahrazeny novými, nevidíme, jak nám rostou nebo padají vlasy, jak se nám tvoří vrásky a jak nám ubývá či přibývá svalová hmota. Nepozorujeme tyto změny každý den, ale v horizontu týdnů, měsíců a let si je zcela jasně uvědomujeme.

Člověk projde za první rok tak obrovskými změnami a udělá za tento krátký čas tak neuvěřitelný pokrok, jaký, troufám si tvrdit, již neudělá nikdy v průběhu svého života. Celý náš život se učíme, získáváme nové zkušenosti, dovednosti, utváříme naši osobnost. Zkrátka vše je v neustálém pohybu a je to naprosto přirozené.

Nejhorší, co můžete udělat, je ustrnout

My lidé však máme často tendenci se zastavit. Jdeme nějakou cestou, není to snadné, protože na cestě je spousta překážek, a těšíme se, až dojdeme do cíle a budeme si moct oddechnout, budeme mít tzv. splněno. Na konci cesty jsme rádi, že jsme dosáhli cíle a chceme, abychom už nemuseli nic dělat a vše zůstalo tak, jak to je. Jenže takto to nefunguje.

Pokud skončíme tím, že jsme dosáhli cíle a nebudeme pracovat na jeho udržení či ještě lépe posunutí dále, měkká peřina, na které si nečinně hovíme, se slehne a za chvíli budeme ležet na tvrdé zemi. Problém je, že se příliš zaměřujeme na cíl, těšíme se, až nastane, a myslíme si, že pak už bude vše super. Cíl je zásadní, abychom věděli, kam jdeme, ale je velice důležité si užívat tu cestu, ne se jen těšit, až něco nastane, mít radost z cesty, nikoli odkládat radost až na konec.

Často se totiž stane, že když konečně dosáhneme svého cíle, zjistíme, že žádná bezměrná euforie se nekoná. Cítíme spíše uspokojení a naplnění z toho, že jsme to dokázali. Ale co teď? Motivace, která nás celou dobu držela na nohou, je najednou pryč. Právě v těchto chvílích je důležité se nezastavit. Skvělé, něčeho jsme dosáhli. Je potřeba ale respektovat přirozený proud, ve kterém se nacházíme a najít další směr cesty, dát si nové, nejlépe vyšší cíle.

Nezůstaňte stát na místě. Nic není statické, nezastavujte se ani vy. Jděte stále vpřed, třeba pomaličku, ale jděte. Někdy to asi nebude příjemné, ale vždy je lepší objevovat nové věci než koukat stále do té stejné zdi.

Slyšela jsem třeba od 30ti-letých lidí, jak říkali po nástupu do nové práce: „Tady už to překlepu do důchodu“. To mě naprosto děsí. Nemám nic proti tomu, aby se kdokoli věnoval tomu, co ho baví a naplňuje, celý život. Naopak, je úžasné, když někdo už od dětského věku ví, co chce dělat, a jde si za tím. Ale někde něco vydržet nebo překlepat nesvědčí o naplnění a uspokojení. A zůstávat v takovém stavu několik let či dokonce desetiletí, je skutečně děsivá představa.

Změny bolí

Proč tolik lidí dělá stále dokola to samé, i když jim to nepřináší příjemné věci, nepůsobí radost a mnoho tím nezískávají? Je to celkem prosté. Nemáme rádi změny, bojíme se nového a nepoznaného. Není snadné udělat krok do neznáma, do tmy, někam, kde netušíme, co nás tam čeká.

Před 11 lety jsem udělala velký krok do neznáma – odjela jsem s manželem na rok na Nový Zéland. Tenkrát jsem z toho moc obav neměla, pravděpodobně proto, že jsem to v té době považovala za nejlepší východisko ze stávající situace. V zaměstnání se změnily podmínky a já jsem už dále nechtěla pracovat v tomto prostředí, hledala jsem východisko – a našla. Dnes, když si to promítám zpátky, divím se, jak jsme to všechno zvládli, jak nám spousta věcí pěkně vyšla, i když někdy to bylo jen tak tak. A jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná.

Současně vím, že dnes bych to celé pojala dost odlišným způsobem a úplně jinak si to užila, ale to je vývoj. Životní události mě změnily a i když jsem to stále já, získala jsem nové zkušenosti, vědomosti, mám jinak uspořádané hodnoty, dělám věci jinak. To, co mi tenkrát přišlo jako problém, dnes vidím jako něco nicotného. Na druhou stranu mám ale také pocit, že věci, které jsem tenkrát dělala s naprostou samozřejmostí, by mi dnes činily potíže, že bych o nich asi více přemýšlela.

Jak už jsem řekla, je to vývoj, vše se mění. Tak proč nám ty změny tolik vadí, když prakticky vše se mění neustále – měníme se my sami i vše okolo nás. Je to proto, že každá změna, i ta, která je v konečném důsledku k lepšímu, na nás klade nároky. Vyžaduje po nás, abychom na něco reagovali, abychom byli aktivní, abychom přemýšleli, dělali nová rozhodnutí, abychom riskovali, vzdali se svých jistot a udělali ten krok do neznáma, a to nejsou právě jednoduché úkony. Vyžaduje to naši energii, naše úsilí, odhodlání, náš čas a třeba i peníze.

Přirozeně reagujeme na změny, které nám přijdou do cesty. Třeba nám někdo zruší schůzku, onemocníme nebo při cestě autem narazíme na objížďku. Uvědomujete si, kolik úsilí musíme věnovat těmto změnám? Samozřejmě je to podle situace, ale společným jmenovatelem je to, že naše bezprostřední reakce je ta, že se nám to nelíbí. Samozřejmě si pak vědomě či podvědomě vybereme naši další reakci, ale v úplném počátku nějakou negaci pozorujeme.

A co teprve ve chvíli, kdy se nejedná o situaci, na kterou jsme nuceni bezprostředně reagovat? Co když se jedná o situaci, kdy je zcela na nás, zda se pro změnu rozhodneme či nikoli? Jedná se o situace, kdy se nám něco z našeho stávajícího stavu nelíbí a chtěli bychom to mít jinak. Možná čekáme, že se něco stane samo a změní se to. Dokud ale my sami něco nepodnikneme, změna nepřijde.

Kdybyste třeba někoho neustále uráželi, myslíte, že se jeho nenávist za čas změní v lásku? Samozřejmě, že ne. Museli byste se k němu začít chovat dobře a pak by se změnil i jeho vztah k vám. A stejně to funguje i ve všem ostatním. Když budeme dokola dělat to samé, jak by z toho mohlo vzejít něco jiného? Když budeme pořád míchat jen vodu s cukrem, nevznikne nic jeného než sladká voda. Ale když do ní přidáme ještě citrónovou šťávu, budeme mít osvěžující nápoj.

Stejně to funguje i v životě. Když chce získat něco jiného, než co máte nyní, musíte začít dělat jiné věci. Je potřeba překonat strach z neúspěchu, strach z toho, co vše by se mohlo přihodit. Katastrofické scénáře nejsou namístě. Stejně se drtivá většina z nic nikdy nenaplní. Namísto přemýšlení o tom, co by se mohlo stát, je lepší jít a udělat to. A když to nakonec nevyjde, vůbec to nevadí, právě naopak. Nebudou vás už tížit myšlenky „co by kdyby“. Budete vědět, že jste to alespoň zkusili.

Vzpomeňte si na situace ve svém životě, kdy jste něco chtěli udělat, dlouze jste o tom přemýšleli a pak jste se konečně odhodlali a udělali to. Co jste v tu chvíli pocítili? Přepokládám, že především úlevu a dobrý pocit z toho, že jste překonali sami sebe a že už to máte za sebou. Proč se stresovat negativním přemýšlením, když to, že se překonáme a uděláme ten krok, nás tohoto stresu okamžitě zbaví. Někdy doba přemýšlení může představovat hodiny nebo dny, v jiných případech ale třeba i týdny, měsíce či roky.

Například mě trvalo více než 5 let, než jsem se odhodlala ukončit vztah. Během té doby jsme se dokonce vzali. A rok po svatbě jsem žádala o rozvod.

Čas je dar, který jsme dostali a bohužel nikdo z nás neví, kolik času mu ještě zbývá. Nepromarněte jej. Cítíte-li, že něco potřebujete změnit, jednoduše to změňte. Hledejte způsoby řešení, hledejte lidi, kteří vám pomohou, hledejte svou vlastní cestu. Zapomeňte na slova, že to nejde nebo že vy tohle nemůžete. Můžete. Když mohou jiní, můžete i vy. Jděte a konejte, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Jen vy sami máte tu moc pohnout sami sebou. Využijte tuto sílu ve váš prospěch. Přestaňte vymýšlet, co by se vám mohlo stát a namísto toho se soustřeďte na to, čeho chcete dosáhnout.

Nechcete se přece jednoho dne zastavit a litovat, že jste kdysi neudělali to či ono a říkat si: „Kdybych jen tenkrát do toho šel.“ Zkuste ke změnám přistupovat jako k nějaké hře nebou soutěži. Vsaďte se třeba sami se sebou. Řekněte si, jak se odměníte, když uděláte to, co se vám zdá těžké. Nalákejte se na sladkou odměnu.

Nezabředněte do streretotypu, zkoušejte nové a nepoznané věci, nikdy není pozdě. Já jsem začala v 35 letech jezdit na snowboardu. Vím, že spoustě lidí to nepřipadá ničím zvláštní, že to není žádný vysoký věk, ale já jsem se několikrát setkala s tím, že mi lidé v podobném věku říkali, že oni už by na to nebyli, že by měli strach a že by se to nenaučili. Já jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Jízda na snowboardu je úplně něco jiného než na lyžích. Nejsem žádný profík, ale přesto se při tom cítím naprosto úžasně, a na lyžích takové pocity nemám. Začátky nebyly lehké a moje kolena dostala co proto, ale výsledek stál za to.

Nebojte se nových věcí, nebojte se změn. Jsou to výzvy a pokud je překonáte, dostanete se do jiných dimenzí, zažijete báječné věci, budete ze sebe mít radost a tu pak budete šířit mezi další lidi. A tak místo na kolotoči strachu a přemýšlení o katastrofách se budete točit na kolotoči radosti a nových zážitků, znalostí a zkušeností.

Jako mořské vlny narážejí do kamenů a obrušují jejich ostré hrany, až jsou pak krásně jemné a hladké, tak nás obrušují překonané výzvy a překážky. Do nových věcí se pak pouštíme stále s větší lehkostí, větším sebevědomím, ale i úctou a pokorou a naše mysl je vybroušena tak, že místo toho, abychom měli z nových věcí strach, těšíme se na ně a jsme zvědavi, co se stane a co nám přinesou.

Rituály a stereotyp

Tyto dvě věci se zeměnami v našem životě dosti souvisí. Zatímco dobře zavedené rituály považuji za klad a přínos, stereotyp vnímám jako jakéhosi zabijáka, ať už se jedná o vztahy, práci či zábavu.

Rituály jsou důležité především u dětí. Vzbuzjí v nich pocit jistoty a bezpečí. Ale i my dospělí je zajisté v našem životě objevíme. Někdo má třeba rituál, že hned ráno vypije sklenici vlažné vody, což má dobrý vliv na naše zažívání, jiný si uvaří kávu. Někdo má rituál, že po příchodu z práce vyluxuje ledničku, jiný si jde zacvičit. Někdo si před spaním něco zajímavého přečte, jiný se dívá na sitcom v televizi.

Děti mají často nějaký rituál před spaním. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se z nějakého důvodu nemůže dodržet, je to celkem problém, jistota je pryč. Rituály jsou prima věc, otázkou je, zda nám přinášejí dlouhodobý užitek nebo jen krátkodobé uspokojení. Vytvořte si takové rituály, které vás budou obohacovat, které vám přinesou něco dobrého. Třeba obejměte partnera pokaždé, když přijdete z práce nebo před spaním 10 minut meditujte. Cigaretu vyměňte třeba za dřepy a místo luxování lednice si s partnerem zahrajte žolíky. Záleží jen na vás, jaké rituály si vytvoříte.

Stereotyp je trochu o něčem jiném, i když s rituály může úzce souviset. Stereotyp je o tom, že bezmyšlenkovitě děláte hodinu za hodinou, den za dnem, týden za týdnem prakticky stále to samé, jen s občasnými výjimkami. Vašemu životu chybí nějaké koření, nějaký nový podnět, péče. A tak dříve či později to začne vrzat.

Stereotyp často požírá naše vztahy. Pokud o vztah nepečujeme a nedodáváme mu šťávu, máme za chvíli pocit, že se už navzájem nemáme čím překvapit. I celý náš život může zabřednout do stereotypu a pak nám přijde, že nám jen protéká mezi prsty. Proto nepřestávejte hledat cesty a způsoby, jak si jej okořenit, jak přepvapit sám sebe, i druhé. Vystupte se stojaté vody a vrhněte se do proudu řeky.

Pamatujte, že pokud chcete, aby se změnil svět okolo vás, musíte nejprve změnit sami sebe.

Náš čas je vzácný, nepromarněte jej přemýšlením o tom, co byste chtěli změnit. Namísto toho to skutečně změňte.

Zkoušejte nové věci. Možná si občas natlučete, ale když se dokážete zvednout a zkusíte to znovu, bude silnější, než kdyby se vám to podařilo hned.

Podívejte se na sebe, na svůj vztah, práci, zdraví a najděte jednu věc, kterou byste ze všeho nejraději změnili. Třeba nějakou svou vlastnost, přístup k sobě nebo k jiným lidem. Najděte něco, k čemu se už delší dobu odhodláváte a stále to odkládáte a máte obavy z toho, co by se mohlo stát, když to uděláte. A teď si představte, že tyto obavy mohou zmizet jako mávnutím kouzelného proutku. Jak? Jednoduše tím, že to, o čem jste dosud pouze přemýšleli, skutečně uděláte. Nechte projevit své skutečné já, protože naše touhy po změně často pramení z toho, že potlačujeme svou přirozenost.

Abyste se ještě více podpořili, tak se namísto negativních představ zaměřte na to, co se vám může stát nejlepšího. Ano, je to krok do neznáma, ale skutečně netoužíte po tom dozvědět se, co se skrývá za zavřenými dveřmi? Nejste zvědaví? Dokud je neotevřete, nikdy se nedozvíte, zda je za nimi jen bláto nebo louka plná rozkvetlých květin a krásných motýlů. Chcete se skutečně nechat připravit o tu krásu? Už není nač čekat. Dnes tam možná ta louka je, ale zítra už může být všechno jinak…

Napište mi, co jste ve vašem životě změnili vy a čeho jste tím dosáhli nebo k čemu se chystáte.

Podělte se v komentářích o váš úspěch.

Milujte sami sebe, buďte sami sebou a žijte svůj život.

Katka dělá, co ji baví a naplňuje, je součástí týmu SmartSelling a má ráda upřímnost za všech okolností.

Ráda objevuje svá skrytá zákoutí, překračuje komfortní zóny a předává své zkušenosti dál se záměrem pomoci druhým v nalezení své vlastní jedinečné cesty.

Kromě toho miluje počítače, techniku a nové programy. Návody otevírá až v nouzi nejvyšší :)

Komentáře